Kůže je můj život, říká Simona Kyselková
Simona Kyselková je absolventkou Provozně ekonomické fakulty ČZU. Po studiích začala šít kožené produkty na míru, nejdříve pro sebe, později pro své přátele a známé. Práce s kůží ji nadchla natolik, že se rozhodla jí věnovat naplno. V létě 2017 založila značku kožených výrobků pod svým jménem, která se specializuje na ručně šité prémiové produkty té nejvyšší kvality, a pomalu vstupuje na trh. O snech a překážkách na cestě za vysněným podnikáním jsme si se Simonou povídali v rámci seriálu o nadějných projektech, které využívají služeb podnikatelského inkubátoru ČZU – Point One.
Ahoj Simčo, zahřívací otázka na začátek, proč zrovna kůže?
Kůže je krásný přírodní materiál a výrobky z ní s člověkem dokážou projít celým životem. Čím více ji používáš, tím více se stává osobitější – získá patinu a nadčasovost, a já jsem kůži úplně propadla.
Vraťme se úplně na začátek, jak se člověk, který studuje vysokou školu, rozhodne začít šít kožené výrobky?
Šla jsem na vysokou školu v době, kdy jsem o svém profesním životě moc nepřemýšlela. Tvarovala mě především škola a taky nespokojenost ve všech zaměstnáních a brigádách, kterými jsem prošla. Když si můj bratr začal stěžoval na rozpadlé pásky nebo pouzdro na telefon, začala jsem přemýšlet, zda bych je dokázala sama vyrobit. To vše se nějak spojilo do bodu, kdy jsme si s kamarádem řekli, že udělat náramek nebo pásek nemusí být těžké. Tak jsme se do toho my blázni pustili.
Kdy nastal bod zlomu, že sis řekla, tak tímto se chci živit?
Já a kůže – to byl trochu oříšek. Nějakou dobu mi trvalo, než jsme se spolu sžily. Je to řemeslo, které jsem se nejdřív musela naučit (a stále se učím) a pro holku je fyzicky docela náročné. Nejen samotné řemeslo, ale i samotnou kůži musíš pochopit – tu její „živost“. Jako by si žila vlastním životem. To, co vyzkoušíš na jednom druhu kůže, na jiném funguje docela jinak. Vždycky musíš kůži přizpůsobit produktu, nebo naopak produkt přizpůsobit kůži. Bod zlomu nastal asi v době, kdy jsme měli z velké části vybavenou dílnu na výrobu, něco málo už uměli a měli hlavu plnou nápadů.
Co pro tebe byla zatím nejtěžší věc, kterou jsi musela překonat?
Na křižovatce jsem se ocitla ve chvíli, kdy můj parťák z našeho projektu musel vystoupit. Byl hodně technicky zručný a podle mě byl mistr přes výrobu – vyřešil každý problém, na který bych asi nikdy nepřišla. To on vybavil na začátku kompletně dílnu, aniž by o kůži něco věděl. Spoustu jsem se díky němu naučila. A na jednou jsem v tom zůstala sama. Byla jsem přesvědčená, že bez něj nikdy nemůžu pokračovat, že výrobu sama nezvládnu. Jenže jsem už prostě nemohla skončit, právě mi to začalo docela jít, v hlavě jsem měla spoustu nápadů a vizí. Sice jsem měla strach, ale věděla jsem, že budu pokračovat.
Jaká věc se ti naopak nejvíc povedla? Na co jsi hrdá?
Bylo to asi to, o čem jsem teď mluvila, že jsem neskončila a chtěla jsem pokračovat, i když jsem si moc nevěřila – ale zvládla jsem to. Jsem taky hrdá na to, že jsem se dokázala naučit a pochopit toto řemeslo a stále se posouvám dál. A do třetice je to spolupráce s jednou velmi významnou firmou, pro kterou budu vyrábět produkty. Moc se na to těším. Podrobnosti si ale zatím ještě nechám pro sebe 🙂
Proč by si zákazníci měli objednat výrobky právě u tebe?
Mé produkty reagují na dnešní období spěchu a konzumu. Rychle vyrobit, rychle prodat, rychle vydělat peníze, rychle se rozbít a znovu koupit. Jsou to přívaly šmejdů z Asie – ale o tom není třeba dlouze mluvit, tu situaci známe všichni dobře. Jenže ono nejde jen o šmejdy – ale i o značkové produkty nadnárodních značek, které jsou v Asii levně vyrobeny, v obchodech jsou předražené (protože jsou „značkové“), ale stejně se brzy zničí. Já to dělám přesně naopak a za svými produkty si stojím. Kde jinde si můžeš nechat vyrobit opasek na míru s vlastním monogramem nebo si třeba koupit kabelku, na kterou je poskytnuta doživotní záruka? 🙂 To v běžném obchodě nenajdete.
Kam bys to chtěla jednou dotáhnout? Máš nějaké vzory?
Ideálně bych chtěla vybudovat tradiční a prestižní firmu – tedy takovou, která tu bude třeba ještě za padesát let. Je to běh doslova na celý život, tak mi držte pěsti 🙂 Vzor asi přímo nemám, zajímám se o mladé firmy a o jejich rozjezdy v podnikání. Četla jsem životopis Elona Muska a Steva Jobse. U obou byla inspirativní jejich houževnatost, překonávání překážek a naprostá oddanost jejich vizi. Mám ale pár vzorů mezi českými brašnáři. Když se dívám na jejich tvorbu, připadám si úplně malinká a vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta a spousta práce.
Jaké novinky teď chystáš?
Pokud jde o blízkou budoucnost, tak chystám vlastní showroom – tedy dílnu spojenou s prodejnou, kam zájemci a zákazníci můžou přijít podívat se na výrobu i hotové produkty, pobavit se a hlavně si kůži „osahat a očichat“, což je podstata kůže. To přes fotky na internetu nejde. Takto můžu získávat zpětnou vazbu i inspiraci přímo od zákazníků a zase se dál posouvat.
Jinak novinek je spoustu, ale nejsou ještě dotažené do konce. Abych uvedla nějaký konkrétní příklad: Zaměřuji se teď více na dámské kabelky – jednoduché, z krásné a kvalitní kůže a hlavně nezničitelné. Sama mám dvě, o kterých vím, že mě přežijí. Jsou vyrobené tak, že není nic, co by se na nich mohlo zničit. V dnešní době je tohle docela zvláštní a neobvyklé, když se nad tím zamyslíš. Také spouštíme ještě jeden projekt, ale to zatím ještě tajím. Jen prozradím, že jsme zabrouzdali až do oblasti kryptoměn, ale pořád jde o produkty z kůže 🙂
Jsi členem Point One již téměř rok. Pověz nám, jak ses za tu dobu posunula?
Před rokem, než jsem vstoupila do Point One, jsem měla v ruce v podstatě jen pouzdro na iPhone, pásek a jednu jednoduchou kabelku. To bylo tak nějak všechno. Teď vyrábím na zakázku pásky, dámské kabelky, obaly na Moleskine, vodítka a obojky pro psy a mám rozpracované prototypy dalších produktů. Ozvalo se mi již několik značek, které by chtěly, abych pro ně vyráběla. Za ten rok jsem se dostala tak daleko a řeším najednou tolik věcí, že nevím, co dřív. V Point One jsem například dostala možnost chodit k velmi zkušenému mentorovi, který mi dále pomůže se správným směřováním a prioritami.
Co tě ke vstupu do inkubátoru vůbec motivovalo?
Chtěla jsem být v kontaktu s dalšími začínajícími podnikateli a očekávala jsem, že mě inkubátor povede správným směrem a získám dobré kontakty a nové kamarády. A to se také stalo, za co jsem nesmírně vděčná. Také jsem se chtěla znova vracet na ČZU, na kterou mám krásné vzpomínky z dob studií.
Jakou největší hodnotu ti inkubátor přináší?
Na Point One je skvělé to, že nám nikdo nemaže med kolem pusy. Ba naopak – já pár „facek“ dostala právě v Point One. Například jsem stále podceňovala název své značky, která byla náhodou stejná jako jedna společnost v Polsku, a právě v Point One jsem dostala doporučení, že pokud se co nejdříve nepřejmenuji, čekají mě do budoucna problémy. Dostala jsem spoustu cenné zpětné vazby na mé produkty, na mé směřování, na vize… S několika dalšími členy řeším spolupráce. Moje slabina je marketing a obchod. Do Point One chodím na konzultace, které mi v mnoha ohledech otevřely oči a donutily se nad značkou vážně zamyslet a případně pozměnit její směřování. Co ale musím také zmínit je skvělá atmosféra inkubátoru. Našla jsem si tu hodně nových kamarádů, kteří jsou na stejné vlně a se kterými si vzájemně hodně pomáháme.
Chtěla bys něco vzkázat lidem, kteří chtějí podnikat, ale nenašli zatím dost odvahy?
Na vlastní kůži si prožívám to, co to znamená budovat podnikání. Je to jak stavět dům cihlu po cihle. Ten proces je opravdu pomalý a chce to hodně trpělivosti a oddanosti. Když o sobě pochybuji nebo se naskytnou nějaké problémy, vždy si vzpomenu na jedno pravidlo, které je podle mě nejdůležitější: Podnikání je o pádech a překážkách – o schopnosti překážky překonávat a vstát po každém pádu a neúspěchu. To by si měli uvědomit všichni odvážlivci, kteří o podnikání vážně uvažují.
Díky za vyčerpávající odpovědi Simčo a ať tě kůže dál provází celým životem.
Autor: Petr Kopeček