Marian Moudřík je absolventem oboru Rozvoj venkova Fakulty agrobiologie a potravinových a přírodních zdrojů na ČZU, kde se zaměřoval především na studium evropských zemědělských politik. Dlouhodobě pracuje jako konzultant pro získávání evropských zemědělských dotací. Před rokem a půl založil vlastní společnost Dotace na farmě, se kterou se inkubuje v Point One. O tom, jaký mají dotace vlastně smysl, proč se jim malí zemědělci nemají čas věnovat nebo čeho si nejvíc cení na Point One, jsme s Marianem probrali v našem dalším rozhovoru.

Ahoj Mariane, můžeš nám představit svůj projekt jednou větou?

Jasně, snažím se zemědělcům zjednodušit život tím, že pro ně zpracovávám agendu dotací.

Zemědělci nemají na vyřizování dotací čas?

Zemědělci mají hrozně moc agendy, především ti menší. Starají se o zvířata, pole, lidi a papíry jsou většinou až na posledním místě. Viděl jsem to u otce, který je taky malý zemědělec. Měl vždy tolik práce, že absolutně neměl prostor zjišťovat si informace, jestli má třeba nárok na nějakou investiční dotaci a jaké jsou její podmínky. Spíše se dozvídal informace od ostatních zemědělců-kolegů jen tak „mezi řečí“ a co kde zaslechl a pochytil.

Jednoho dne jsem se proto rozhodl, že bych mu v tom rád pomohl, a začal jsem se o tuto problematiku zajímat. Po čase mi došlo, že by to mohl být problém i dalších menších zemědělců a farmářů, a že by se jim mé zkušenosti a čas mohly hodit.

Jak přesně zemědělcům s dotacemi pomáháš?

Nejprve se s farmářem spojím, zajímá mě, co chce dělat a proč to chce dělat. Zajímá mě hlavně jejich motivace, jestli chce jen vyčerpat peníze, nebo má třeba větší vizi a chce řešit reálný problém, který jej může posunout skutečně dál. Pak se samozřejmě dívám, jaké jsou aktuální dotace a podmínky a s čím přesně můžu pomoci. Následně se domluvíme, jestli do toho společně jdeme. Pak probíhá už samotný proces administrace.

Když se stane, že jejich potřeby pro dotaci nedávají smysl, jak s nimi pracuješ dál?

Snažím se je vždy správně nasměrovat. Když vidím, že mají nápad, ale že to nemusí být rentabilní, nebo když si chtějí koupit traktor, ale nemají pro něj reálné využití, tak jim nabízím alternativy a snažíme se přijít na něco, co smysl dává.

Jaké jsou nejčastější projekty, na které zemědělci dotace chtějí?

Enormní zájem je o investice v rámci tzv. zemědělských podniků, kde najdeme možnosti dotací např. na zemědělské stroje, malé zemědělské stavby jako skleníky, fóliovníky a mnoho dalších. Těch druhů dotací je celkem hodně, já se zaměřuji především na investiční dotace. Známé jsou ale především plošné dotace na pěstování např. konkrétních plodin nebo dotace kompenzační, které se vyplácejí, když je např. sucho. Tyto dotace má ale na starosti Státní zemědělský intervenční fond, kde si zemědělci žádají o dotace sami.

Setkal ses s nějakým opravdu bizarním požadavkem na dotaci?

Spíš než s požadavky ze strany zemědělců, mi občas přišly úsměvné podmínky jednotlivých dotací. Vzpomínám si na jednu celkem humornou příhodu, kdy při plošných dotacích pro sady, se musí monitorovat škůdci, teplota a záznamy se musí uchovávat po dobu 10 let. Museli jsme tedy do sadu umístit meteostanici, abychom této podmínce vyhověli. Vzpomínám si, že když přišla kontrola, tak nám říkali, že tu máme hezkou atrapu a že nám nevěří, že to je reálná meteostanice. Takových věcí je spousta, ale pokud se v této branži pohybujete nějakou dobu, tak si na podobné věci a absurdity po čase zvyknete.

Co je podle tebe vlastně účelem dotačního financování?

Jsou různé názory. Negativní i pozitivní. Já si myslím, že dotace jsou vlastně správný nástroj. Evropská unie si vytyčila různé cíle a dotační politika je způsob, jak se k daným cílům dopracovat. Pro zemědělce by to mělo znamenat pomoci jim se stabilizací jejich podnikání. Mají také za cíl bojovat proti poškozování životního prostředí nebo bojovat proti opouštění zemědělské půdy, když je pro farmáře obdělávání polí nerentabilní. Takže ho mohou udržet v byznysu i při těchto zhoršených podmínkách, což má zase pozitivní socio-ekonomické efekty na danou oblast, kde hospodaří. Pracovní místa, kultura, rekreace a tak podobně.

Jak máš nastavený svůj byznys model?

Prvotní konzultace poskytuji zdarma, potřebuji se se zemědělci seznámit, jestli si vůbec sedneme. Pokud se domluvíme na spolupráci, tak platí až za podání a schválení žádosti.

Co tě motivovalo s podnikáním vůbec začít?

Byla to hlavně moje rodina, můj táta, který má nějaké polnosti a já jsem v tom od malička vyrůstal.  Na začátku jsem mu chtěl trochu pomoct a pak to celkem volně přešlo i do pomoci dalším farmářům.

Kam bys chtěl své podnikání posunout? Chtěl bys nakonec skončit jako zemědělec?

To teď úplně ještě nedokážu říci, ale vidím to u svých nejbližších členů rodiny. Třeba mamka se z pozice manažerky v bance rozhodla změnit úplně svůj obor a teď si plní svůj životní sen. Takže možné to je, ale zatím to neplánuji. Se společností bych se chtěl určitě rozvíjet a stát se ještě větším partnerem především malých zemědělců s tím, že bych jim chtěl pomáhat především s účelem těch dotací a dlouhodobě.

Proč ses rozhodl vstoupit do Point One?

Už když jsem byl na gymnáziu v Ostravě, tak jsem měl sen, že budu podnikat. Chtěl jsem mít svou vlastní kavárnu a našel jsem místní inkubátor Green Light, to byl můj první kontakt s podobnými věcmi. Následně jsem odešel z Ostravy, dostal jsem se až do Prahy na ČZU a všiml jsem si, že zde podobný podnikatelský inkubátor je také. Jednoho krásného dne jsem zkrátka bouchl do stolu, sepsal jsem přihlášku, šel jsem na konzultaci a následně jsem byl vybrán. Od podzimu 2018 jsem členem a je to super.

Je v Point One něco, čeho si opravdu ceníš?

Já si strašně cením, jaká je to komunita pozitivních lidí, kteří jdou za tím svým snem. I když je to někdy strastiplná cesta a že občas i upadnou, ale vždycky se zvednou a nevzdávají to. Tohle přesně mi na univerzitě chybělo, protože se mi zdá, že spousta lidí sem chodí jen pro titul, že je studium vlastně nezajímá. Hledal jsem něco, kde lidem není jedno, co se kolem nich děje, zajímají se a dokáží si vzájemně pomoct.

Také jsem byl velmi mile překvapen, že členové si nezávidí svůj úspěch a že se naopak podporují a pomáhají si v řešení problémů. Myslím, že tohle chybí obecně i v naší společnosti, že pokud má někdo úspěch, tak je tu závist, což není dobře. A že bychom se měli jako společnost posunout dál.

Máš v Point One nějakého oblíbeného mentora?

Můj oblíbený mentor je Ondřej Štos. Když jsme měli první setkání, tak si začal zapisovat, co všechno dělám, napsal si k tomu časy a pak mi řekl, že to nemůžu všechno stíhat, že nemám čas na odpočinek a začal mi organizovat život (smích). Z toho prvního setkání jsem si odnesl, že můj život je celý uspěchaný, že dělám od každého trochu, ale ve výsledku nic pořádně, a že bych to vše měl přehodnotit a to bylo pro mě doopravdy velmi přínosné.

Co bys doporučil lidem, kteří o podnikání přemýšlí, ale zatím nemají odvahu se do něj pustit?

Rozhodně ať jdou do toho. Takových lidí si velmi vážím, protože to potřebuje velkou odvahu a taky selský rozum. Takoví lidé mě baví v tom, že se nespoléhají na stát a že nechodí do práce, kde si jen odbydou 8 h a jdou domů.

Máš něco, o co by ses s námi chtěl podělit? Nějakou závěrečnou myšlenku?

Kdybych měl možnost znovu začít podnikat, tak bych do toho zase šel. Není to sice úplně jednoduché, ale vnímám to jako svobodu a zároveň i jako velkou zodpovědnost. Člověk si může zorganizovat svůj čas dle sebe a je jenom na něm, jak dokáže být úspěšný. Nemusí se spoléhat na druhé a bere život do vlastních rukou.

Moc díky Mariane za rozhovor, hodně štěstí s dotacemi a ať se ti daří jak v byznyse, tak v životě.

Autor: Petr Kopeček