Eva Andrejsová a Háta Vicherková jsou kamarádky, které dala dohromady tak trochu náhoda. Seznámily se při organizaci výstavy Otisk, na které Háta vystavovala své obrazy a Eva dělala kurátorku. Sedly si názorově i lidsky, a tak se spolu pustily i do další projektů, mimo jiné i do hledání náhrady jednorázových obalů. Právě proto vznikl projekt V Pytli nabízející řešení, jež dokáže jednorázové obaly v určitých případech elegantně nahradit.

Ahoj Evo a Háto, můžete nám představit svůj projekt jednou větou?

Myslíme si, že bychom měly veškerou svou inteligenci, vynalézavost a kreativitu směřovat na projekty spojené s udržitelnou budoucností. Proto se společně s firmami a lidmi kolem nás snažíme ulehčovat naší planetě od jednorázových plastových obalů a poukazujeme na neekologičnost textilního průmyslu.

Jak přesně to děláte?

V první řadě se soustřeďujeme na upcyklaci textilu, který by se bez užitku vyhodil. Z něj pak vyrábíme náš první produkt – set na výrobu povoskovaných ubrousků, které jsou lehce omyvatelné a dají se používat velmi dlouho. Snažíme se tímto způsobem poukázat na negativní dopady konzumní společnosti a dávat veřejnosti prostor k zamyšlení nad touto problematikou. Kromě tohoto setu, který si zákazník může poskládat podle svých představ, nabízíme i možnost edukativních workshopů, kde se právě o problematice nadměrné spotřeby v rámci vlivu na životní prostředí bavíme.

Druhou větví našich současných aktivit je vývoj náhrad plastových vaků tzv. big bagů, které se používají především ve stavebnictví na manipulaci s různými materiály. Plastové vaky mají poměrně krátkou životnost a následně se většinou vyhodí. Oproti tomu náš GeoBag, který vyvíjíme z čedičové textílie, má uzavřený cyklus výroby a dá se jednoduše mnohonásobně recyklovat, téměř jako sklo. Vlastnostmi se vyrovná současným pytlům a v některých ohledech je i předčí. V ideálním světě to může v budoucnu fungovat tak, že stavební firma si koupí naše Geobagy, následně nám vrátí ty použité a díky tomu získá výraznou slevu na pytle nové. Navíc si tím vyřeší obalový waste management.

Jak jste se dostaly k poměrně dost netradičnímu materiálu jako je čedičová textílie?

Když jsme hledaly materiál, který by splňoval naše představy o recyklovatelnosti a dlouhodobém využití, strávily jsme spoustu času poměrně detailní rešerší a objevily právě čedič. Na druhou stranu tento materiál není zas tak netradiční, jen se o něm moc nemluví.

Jak se z čediče, tedy horniny, vyrábí textílie?

Samotná výroba je celkem jednoduchá. Nejprve probíhá výroba čedičového vlákna, která vyžaduje roztavení drceného a promytého čedičového kamene při přibližně 1 500 °C. Roztavená hornina se potom vytlačuje malými tryskami za vzniku dlouhých čedičových vláken tzv. nekonečné vlákno. Ty se po zchlazení navíjejí na cívky, se kterými se pracuje podobně jako s jakýmkoliv jiným vláknem v tomto stavu, ačkoli má svá drobná specifika.

Jak probíhá následně výroba vašich produktů?

Abychom dosáhly svého cíle – udržitelnosti a ekologičnosti, oslovujeme zejména české a slovenské partnery. Probíhá to přibližně tak, že s kvalitou materiálu a s otázkami spojenými s výzkumem nám radí pan prof. Petr Louda z TUL a na samotné výrobě spolupracujeme se slovenskou firmu ITOSS. Další partnery pak oslovujeme pro recyklaci použitých pytlů a pak se cyklus uzavírá a jsme zase u testování recyklovaného materiálu a výroby nových produktů.

Kde se s projektem nyní nacházíte?

Povoskované ubrousky (první produkt), se blíží do zdárného finále. Chceme jej veřejnosti oficiálně představit na přelomu září a října. GeoBag (druhý produkt) se nachází ve fázi testování prototypů a zkvalitňování výroby.

Jak jste se k výrobě obalových materiálů vůbec dostaly?

Byla to poměrně dlouhá cesta. Chtěly jsme začít s docela odlišným projektem. Týkal se dodávání farmářských výrobků do pražských večerek a obchodů s potravinami. Po nějaké chvíli strávené nad tímto projektem jsme ale vyhodnotily, že nám mnohem více vadí problematika obalových materiálů. A to jak těch pro konečné zákazníky, tak těch pro transport.

Co vás motivovalo s projektem vůbec začít?

Byla to nespokojenost a zážitky s neekologickým chováním jak nás samotných, tak lidí v našem okolí. Jednoho večera jsme se proto rozhodly, že už nechceme jen pasivně komentovat současnou situaci a založily jsme rovnou firmu.

Kam byste to chtěly s projektem dotáhnout?

Do prvotřídního pytle! (smích). Rády bychom dodávaly vaky velkým stavebním firmám a posunuly ideu udržitelných obalů mezi co nejvíc lidí. Také bychom se chtěly jako firma rozrůst o více členů a společně vymyslet další udržitelné obaly z nových materiálů.

Pojďme ještě úplně na začátek, proč jste se rozhodly vstoupit do Point One?

Pociťovaly jsme potřebu konzultovat naše kroky s odborníky. Vstoupit do Point One nám doporučili pánové Jakub Domitra a Ondřej Lipold z platformy Busyman. Za kterými jsme s projektem přišly úplně na začátku.

Co je pro vás největší přidaná hodnota inkubátoru?

Celý inkubátor je největší přidanou hodnotou sám o sobě! Každému, kdo má nějaký nápad, který by chtěl rozvinout a neví si rady jak začít, bychom ho určitě doporučily. Inspirativní je jak samotné prostředí, tak i workshopy, které se po čas inkubace konají a jejichž lektoři jsou ochotní nám pomáhat i mimo samotné přednášky.

Když už jsme u těch mentorů a lektorů, máte nějakého oblíbeného?

Ano, máme. Naší oblíbenou mentorkou je Gábina Dlouhá. Přesně rozpoznala, jaký přístup mentorování je nám sympatický a lidsky jsme si sedly. Nejvíc nám pomohla s utříděním důležitých úkolů a jejich logickým řazením za sebe. Také nás v každé situaci uměla propojit na lidi, co nám pomohly s konkrétní situací, kterou jsme zrovna potřebovaly řešit. Prostě skvělá souhra!

Co byste doporučily lidem, kteří o podnikání uvažují, ale zatím nenašli odvahu se do něj pustit?

Dát si na balkóně flašku vína, postěžovat si na problémy, které je trápí, a pak se pokusit na ně najít řešení. No a pak už se jen dát do práce.

Moc díky za rozhovor Evo a Háto, ať se vám s projektem daří a někdy zase v Point One na viděnou.

Autor: Petr Kopeček