Teplé letní měsíce většinu z nás vyhání k vodě, ale pro Hanu Součkovou to znamená úplně jinou zábavu. Právě teď se Hanka na své farmě v Semicích musí otáčet, protože léto pro ni znamená hlavní sezónu. Mezi její každodenní náplň patří pletí pole, sklízení úrody, ale i marketing. Byli jsme se za Hanou podívat, jak jí to šlape na farmářském trhu na Malé straně. Kromě většího vhledu do jejího podnikání jsme si odnesli i fialový květák a další dobroty, kterými nás Hanka obdarovala. Pojďme se společně podívat, jak takové farmaření u Hanky vypadá a proč se vyplatí chodit do posilovny.

Hana na své farmě pěstuje zeleninu, bylinky a jedlé květy ekologicky šetrným způsobem. Jedním ze způsobů je organické hnojení, které zajišťují zvířata na farmě. Hanky snem je dodávat svou produkci do luxusních restaurací, což se jí už částečně plní. Zeleninu prodává na farmářských trzích a online přes Scuk a Košík.

„Mít radost z toho, co dělám, ale i jak to dělám. Tak, abych se za své počínání nemusela stydět“ říká Hana Součková.

Jak tě napadlo, že chceš farmařit?

Mám vystudované ekologické zemědělství na ČZU. Naše rodina v tom má tradici. Už můj děda farmařil na stejných pozemcích, na kterých teď farmařím já. Přesto je to takový dlouhý příběh. Zkusila jsem spoustu zaměstnání, kdy jsem byla obsluha v café Savoy, pracovala jsem na Primě a PR agentuře, dokonce  jsem byla zaměstnaná na ministerstvu vnitra. Studovala  jsem semestr na právech a bydlela jsem v Praze. Bylo to pro mě takový prostředí, že jsem nevěděla, co tu mám dělat. Jsem prostě typický vesničan. Začala jsem chodit do fitka, a abych to zkrátila, můj trenér pomáhal dělat zemědělcům dotace. Tak jsme si tak povídali, a on: „Tady tě to nebaví, říkáš, že vaši mají pole. Nechceš to zkusit?“ Odpověděla jsem mu na to, proč vlastně ne, a přestěhovala se zpět do Semic.

Co na to rodiče?

Zašla jsem za taťkou že bych teda chtěla nějaký pole a on na to: „Jo jasně, jsem zvědavý, jak tě to po měsíci bude bavit.“ Když jsem u toho vydržela rok, tak jsme nakoupili nové stroje. Rodiče mě podporují hodně, jsou i moji zaměstnanci. Já vždycky říkám, že mám velké štěstí na rodiče.

Ty teď provozuješ rodinnou firmu. Jak vám to klape?

Ono to může znít idylicky, že to je rodinná farma, ale někdy to je pěkná bouřka. My se dokážeme pohádat nebo mít ostřejší výměnu názorů a za hoďku už je to v pohodě. Jsme si pak schopni k tomu zpětně sednout a v klidu to vyřešit.

„Řídit letadlo neumím, ani loď, ale mám řidičák na traktor a řídila jsem i kombajn.“

Co tě na farmaření baví úplně nejvíc?

To, že je vidět za mnou ta práce. Mám velkou radost, když něco zaseju nebo zasadím, a pak vidím, jak to vyroste. Další takový můj motor je, když se ke mně vrací zákazníci zpátky a můžu se tady s nimi pobavit. Také mě baví možnost si sama organizovat čas a mít možnost si věci dělat, tak jak chci. Ať už je to styl, jakým hospodaříme, nebo třeba obaly našich potravin.

Co je ta věc, která tě dokáže zvednout ve 4:00 ráno z postele 7 dní v týdnu 9 měsíců v kuse a dostat tě na pole?

Mám nastavenou jak osobní, tak firemní vizi. Mám to napsané rukou, abych to měla hezky vryté pod kůži. Firemní vizi znají všichni zaměstnanci a sdílíme ji spolu.

Co tě nebaví nebo co tě dokáže demotivovat?

Třeba když je hodně pletí, tak mě to nebaví nebo někteří zákazníci. Zákazníci chtějí bio zeleninu, takže si to koupí ode mě, ale pak jsou naštvaný že na kapustě vidí jednoho broučka.

Podělíš se s námi o něco z tvé  firemní vize?

Třeba bod ohledně týmu a atmosféry v tom týmu. Sice nemám moc lidí, ale docela si vybírám, protože pak se pracuje úplně jinak.

 

Díky za rozhovor, Hani, a držíme palce.

Autor rozhovoru: Markéta Krejčí Snížková