Matyáš Smutný je u nás v inkubátoru s firmou Herba Fabrika, která se zabývá urban gardeningem. V rámci programu Entrepreneur training od Evropské rozvojové agentury vyjel do Řecka na týdenní vzdělávací pobyt zaměřený na podnikání. Přečtěte si pokračování jeho řeckého příběhu a dobře se bavte (první část Matyášova dobrodružství dostupná zde. Tak vzhůru na jih!

Day 3

Dnes jsme měli teamworkový den. To znamená, že po příchodu do coworkingu jsme dostali pouze jednoduchý úkol. Na stole ležela spousta papírů, nůžek, kartonů, lepidel apod. a my jsme z toho měli za 3 hodiny vybudovat kompletně nové město. Utvořili jsme 2 týmy a začali budovat naše města.

Nevím, jak u druhého týmu, ale u nás se vyskytl klasický problém a to ten, že jsme se všichni vrhli do dělání všeho (zažili jsme to i v @herbafabrica i s Bohemian Avantgardeners při navrhování městského skleníku v Amsterdamu). To způsobilo lehký zmatek, ale po chvíli jsme si rozdělili role (já jsem měl na starosti marketing a branding a @Lucie Ginger Molčányová si vzala na starosti Urban Design). Společně jsme potom dotvořili koncept, na kterém město funguje. Musím říct, že jsem si to užil.

Spousta věcí, které tady řešíme (byznys plán, marketing, e-commerce apod.) už znám a je to víceméně pořád to stejné dokola. Co je zajímavější, je velmi intenzivní kontakt s lidmi z ostatních evropských zemí (je to úplně něco jiného, než když jedete někam na dovolenou, protože my tady spolu v podstatě celý týden žijeme a spolupracujeme) a po těch několika dnech si začínáme uvědomovat, že jsme si hodně podobní a že si rozumíme (ne jenom anglicky, ale hlavně lidsky). Musím říct, že z toho mám dobrý pocit a těším se, jaké formy spolupráce tento týdenní networking do budoucna přinese.

No a večer proběhl klasicky. Ještě jsem dodělával nějaké věci pro Herbu a okolo 10 jsem byl na vážkách, jestli se vydat za ostatními do města, nebo jít spát. Osud to rozhodl za mě, protože jsem u recepce narazil na Raguishu (Makedonec) s Rakhiou (jeho domácí slivovice) a miskou řeckého salátu. V Makedonii je velmi nezdvořilé, když odmítnete pozvání na Rakhiu a já jsem byl vždycky slušně vychovaný… (díky @lenkaSmutná).

Day 4

Ráno jsme vstávali brzy a vyrazili jsme do nedaleké vesnice na exkurzi do rodinného vinařství produkujícího organické víno (bohužel už nevím jméno vinařství, vesnice ani majitele vinařství). Pro lepší představu říkejme tomu pánovi Achilles. No takže pan Achilles nás provedl vinařstvím a vyprávěl nám o tom, jak s bratrem začínali, jak to bylo ze začátku těžké, protože se na rozdíl od ostatních zaměřili na kvalitu a lidé v dnešní době chtějí spíš kvantitu. Po prvních těžkých letech si ale našli své zákazníky a teď jim byznys pěkně šlape (vyprodukují 38 000 litrů vína ročně (nevím, jestli je to hodně, nebo málo)). Dostali jsme se taky k diskuzi o evropských dotacích, jejich vlivu na řecké zemědělství. Nutno dodat, že lídry debaty byli Francouzi.

Odpoledne jsme se vrátili do Larissy a trochu si odpočinuli, protože jsme večer byli pozvaní Christinou na setkání členů Institutu organického zemědělství z okolí larissy (tohle taky určitě není originální název). Setkání proběhlo v nedalekém podniku a bylo velmi přínosné. Ukázalo se, že institut sdružuje několik desítek organických farem a společně potom zásobují Larissu a okolní města svými produkty. Dále se věnují vzdělávání a vývoji organického zemědělství.

Ve stejném podniku měli “koncert” místní pánové, kteří hráli typické řecké písně na kytary a další nástroje (pro představu to zní nějak takhle: https://www.youtube.com/watch?v=H3dMggO82Yg (doporučuju pustit prvních 30 vteřin, potom už je to pořád stejné)). Ale mělo to skvělou atmosféru! Jak jsem je tak poslouchal, dostal jsem velkou chuť si taky zahrát na kytaru a tak jsem si od nich kytaru půjčil s tím, že si venku v klidu zabrnkám. Nakonec se ukázalo, že hrát venku je zakázané, že musím hrát vevnitř a že na mě přitom bude koukat asi 20 lidí. Musím říct, že můj playlist se od jejich značně lišil, ale po mojí verzi “Radioactive” od Imagine Dragons (pro představu tady: https://www.youtube.com/watch?v=jskyqPEIiG4 (ale takhle to určitě neznělo)), jsem sklidil i menší potlesk. Zahrál jsem ještě jednu písničku a pak už je to přestalo bavit.

Po mém vystoupení jsem si k nim přisedl a dal se do řeči s jednou slečnou jménem Rania. Na našem rozhovoru chci demonstrovat přímost řecké povahy. Po krátkém seznámení (2 min) se mě zeptala: Are you a gay? Because you look so cute. Což mě dost zaskočilo… 😀

Day 5

Ráno jsme se sešli v coworkingu a po krátkém úvodu jsme se pustili do závěrečného programu, což byla tvorba business modelu canvas.

Produkt, na který jsme canvas tvořili, byl kosmetický krém. Přiznám se, že o kosmetických krémech nic nevím a ani jsem nikdy nepřemýšlel, jak v tomto oboru podnikat. Po 10 minutovém zírání na prázdný canvas jsem se rozhodl, že to pojmu více s humorem a pustil jsem se do práce.

Vytvořil jsem krém pro muže, při jehož používání budou mladí muži vypadat starší a působit drsněji (kdo četl předešlý příspěvek, tak chápe proč). Dále už to byl typický canvas – výrobu jsem přidružil k externímu dodavateli a sám si ponechal prodej. Prodej byl pak především B2B k partnerům prodávajícím kosmetické přípravky pro muže. Po spočítání nákladů na distribuci, zaměstnance, energie apod. vyšla velkoobchodní cena jednoho krému 5 Euro, což mi přišlo velmi slušné, uvážíte-li kolika nebožákům může zlepšit život.

Za to Lucie byla ve svém živlu (Voono se přece věnuje kosmetice) a musím říct, že i přes mé větší zkušenosti, byl její canvas mnohem lepší.

Po prezentaci i ostatních canvas modelů jsem se utvrdil v jedné věci. Každý účastník tvořil canvas podle svých vlastních zkušeností a držel se vyšlapaných cestiček, které znal už z dřívějška. Uvědomil jsem si tedy, že pokud chce člověk inovovat, musí se umět na věci podívat z jiného úhlu (což je hodně těžké), anebo mít k ruce dalšího člověka, který do projektu přinese své zkušenosti a svůj pohled na věc.

Po prezentacích byl program oficiálně ukončen a my jsme se vypravili na pláž, protože bylo konečně hezky. Po 2 hodinovém koupání začalo zase strašně pršet, ale my jsme byli šťastní, protože jsme se konečně vykoupali v moři.

Večer jsme ještě uspořádali poslední piknik v parku, se všemi se rozloučili a ve 4 hodiny ráno nám už jel vlak do Soluně.

Celkově jsem s programem spokojený. Osobně bych ocenil větší náročnost programu, protože byl pojmut dost basic, ale taky jsem si díky tomu uvědomil, že už jsme s Herbou připravení posunout se dál (že už takovéhle trainingy nepotřebujeme), takže po návratu do Čech se do toho zase můžeme vrhnout naplno! 🙂