Honza Kvíčala je studentem prvního ročníku Technickém fakulty České zemědělské univerzity. Přibližně před půl rokem dostal nápad gravírovat osobní vzkazy na dřevěné výrobky a založil značku Woodle, se kterou se bude snažit uspět na velmi konkurenčním trhu. O tom, jak se k nápadu dostal, kde našel inspiraci a kam povedou je první podnikatelské kroky, jsme si s Honzou povídali v rámci seriálu o projektech, které využívají služeb podnikatelského inkubátoru ČZU – Point One.

Ahoj Honzo, jsi čerstvým členem Point One, do kterého si vstoupil před pár týdny na konci tvého prvního ročníku na ČZU. Jak ses o PO dozvěděl a co tě ke vstupu do inkubátoru motivovalo?

Ahoj, o PO jsem se dozvěděl z více zdrojů. Hlavním faktorem je nejspíš to, že jsem cedule s fialovým puntíkem vídal každý den při cestě do školy a z ní. Poté jsem si chvíli povídal s členem Point One před Menzou, když probíhala nějaká propagační akce inkubátoru. Když jsem začal přemýšlet, jak co nejlépe rozjet podnikání, tak už stačilo jen vyplnit formulář a přihlásit se.

Zabýváš se gravírováním na dřevěné doplňky i jejich prodejem. Jak vůbec tvůj podnikatelský nápad vznikl?

K těmto myšlenkám mě přivedl táta. Koupil si CNC frézku, kterou potřebuje k jeho řemeslu. Začal jsem přemýšlet, jak bych to mohl využít i já. Napadlo mě dělat osobní vzkazy do dřeva. Vytvořil jsem si tedy počítačový model dřevěného slunce, který bych vyráběl a následně zákazníkům vygravíroval osobní text, například přání k narozeninám apod. Jak šel čas, začínal jsem si uvědomovat, že rozjet větší projekt nedá o moc víc práce než rozjet malý. Sehnal jsem tedy nějaké peníze a koupil si vlastní gravírovací laserový stroj a dřevěné výrobky – sluneční brýle, motýlky, stojánky na sluchátka nebo čepice s dřevěným kšiltem.

Kde jsi vzal inspiraci?

Nejspíš hlavně z knížek. Číst mě sice moc nebaví, ale poslouchat audioknihy a u toho dělat ještě něco jiného, je celkem zábavné.

Jaké nástrahy si musel na své cestě k podnikání zatím překonat? Co bylo nejtěžší?

Nejtěžší bylo rozhodování. Co vlastně dělat, s čím všechno začít. Když už se člověk konečně rozhodne, musí ještě věnovat tuny energie sháněním produktů. Důležité je, aby byli kvalitní a za odpovídající cenu. Co se týče e-shopu, tak to také neprobíhá úplně hladce. Teď jsem například nucen začít od začátku kvůli technickým problémům. Naštěstí už vím, jak na to. Každopádně si myslím, že mě ty největší překážky ještě do cesty přijdou, takže se na ně připravuji a očekávám je.

Co nebo kdo ti nejvíce pomohl?

Nejvíce mi rozhodně pomohl kamarád z Turnova, který mě provází celým procesem a je téměř jako druhý zakladatel. Pak samozřejmě rodiče a ostatní kamarádi, kteří se na projektu také svým způsobem podílí.

Kam bys to chtěl v budoucnu dotáhnout?

Rozhodně bych chtěl mít vlastní firmu, kde bych vyráběl produkty, které si sám navrhnu. Neříkám, že to musí být přesně ty, co prodávám teď, ale rád bych dělal něco svého.

Čím se zabýváš, když zrovna nepracuješ na projektu?

Asi bych měl říct, že se zabývám školou. Studuji na ČZU v prvním ročníku na technické fakultě. Bohužel pravý výraz slova „studuji“ platí pouze o zkouškovém období. Rád hraji florbal za tým Koberovy, kde působím na postu gólmana.

Co bys poradil lidem, kteří o podnikání zatím jenom sní, ale nemají odvahu se do toho pustit naplno?

Myslím si, že každý si může vybrat to, čím chce být, jen záleží na tom, jak moc to chce a jestli je schopný pro to něco dělat. Jestli máte nějaký sen, záleží jenom na vás, jestli si ho chcete splnit nebo ne. Pokud máte strach se do něčeho pustit, je to vlastně dobře. Přece jenom strachy jsou od toho, aby se překonávali. Bez strachu by vaše činnost neměla dlouhého trvání. Takže to chce najít motivaci a s chutí se do toho pustit.

Díky za rozhovor Honzo a ať se ti gravírováním i rozvíjení byznysu daří.

Autor: Petr Kopeček