Podzimní nábor nových členů 2024 je za námi a Rada Point One 7. 11. 2024 vybrala celkem 16 nových členů, kteří se mohou za podpory inkubátoru vzdělávat v podnikatelských dovednostech a rozvíjet své projekty díky mentoringu, podnikatelské komunitě nebo využití skvělých prostor.

Rada Point One to tentokrát s výběrem neměla vůbec jednoduché. V rámci náboru, který probíhal od 2. 9. do 29. 10. 2024, celkem tedy 57 dní, se nám totiž přihlásilo neuvěřitelných 41 projektů. Přihlášky dorazily od studentů, doktorandů, absolventů ČZU a také z řad veřejnosti mimo univerzitu. Přihlášené podnikatelské plány a firmy se zaměřovaly především na oblasti spojené s potravinářstvím a gastronomií, smart zemědělstvím, odborným poradenstvím nebo udržitelností, což jsou také hlavní oblasti, které inkubátor podporuje. Přihlásily se ale i projekty z úplně jiných sektorů a ani ty nezklamaly, ba naopak!

Výběr nových členů probíhá v inkubátoru v rámci Rady Point One, která má 5 členů z řad zástupců univerzity, Point One a soukromého sektoru. Mimo jiné v ní sedí prorektorka pro rozvoj a udržitelnost – prof. Eva Vlková, vedoucí transferu technologií na ČZU Martin Brummel, zástupce katedry řízení na PEF ČZU Ladislav Pilař a vedoucí Point One Markéta Fejtová. Jako zástupce soukromého sektoru projekty vybíral Petr Kopeček, aktuálně investiční manažer fondu Seed Starter České spořitelny.

Po pečlivém uvážení z 20 předvybraných projektů bylo vybráno 16, kterým se na základě prezentace podařilo Radu přesvědčit, že budou schopni své podnikatelské nápady dále rozvíjet a akcelerovat s pomocí nástrojů, které inkubátor nabízí. Na ně se můžete podívat v přiložené grafice.

Statistiky náboru

Z celkem 41 přihlášených projektů bylo 66 % spjato s univerzitou, ať už šlo o studenty, absolventy, doktorandy či zaměstnance univerzity. Velká část přihlášek, celkem 34 %, s ČZU žádný vztah neměla. To může být dáno i tím, že si Point One postupně vybudoval pozici vyprofilovaného inkubátoru zaměřeného na zelené projekty a že funguje i osobní doporučení přesahující hranice univerzity. Osobní doporučení se tentokrát na celkovém počtu přihlášek podílelo z 25 % a velká část přihlášek přišla také z tradičního emailingu. Dobře fungovaly i další online, ale i offline aktivity.

V současnosti působí v Point One celkem 36 aktivních členů, 9 členů realizačního týmu a 23 stálých mentorů a buddies. Mezi nové členy inkubátoru se zařadili talentovaní podnikatelé. Za všechny jmenujme například: 8essence – ovocné příchutě do vody, BioCycleGrow – originální směs vitamínů, sloužící k doplnění chybějících živin v půdě, která je zaregistrována jako jediná v ČR u ÚKZUZ, Solar Green House – skleníky se zabudovanými solárními panely, TheMatch – aplikace pro vyhledávání nejlepších business a vzdělávacích akcí ve vašem městě, nebo Agrowings – speciální kamery pro drony.

Věříme, že nově přijatí talentovaní podnikatelé přinesou do podnikatelského světa inovativní a udržitelná řešení a pomohou tak k lepší a udržitelnější budoucnosti pro nás všechny. Držíme vám pěsti, je to ve vašich rukou!

Point One ČZU

Podnikatelský inkubátor ČZU oficiálně působí na univerzitě od roku 2015. Od svého založení pomohl více než stovce projektů. Sídlí na kolejích EFG v kampusu univerzity, kde vznikly 3 moderní patra určená pro rozvoj začínající podnikatelů. Podporuje především oblasti udržitelnosti, ekologie, zemědělství nebo zpracování potravin. Mimo inkubační programy pořádá také vzdělávací přednášky nebo pitch night. Inkubátor vede a rozvíjí od února 2023 Markéta Fejtová, která inkubátor po dvou letech na konci roku 2024 opouští.

Antonín Müller společně se svým parťákem Štěpánem Hložkem jsou velcí podnikavci. Společně studují na PEF ČZU nový obor Inovativní podnikání a společně se také pustili do projektu Green Glazz. Díky němuž přinášení mechária, tedy malé ve skle uzavřené převážně rostlinné ekosystémy, do vašich domovů a kanceláří.

Kluci se také zapojili do mezinárodního projektu Green Hexagon, který na půdu ČZU přinesl Point One a kde díky svému nápadu a úsilí obsadili skvělé druhé místo. O svou podnikatelskou cestu se s námi poděli jeden ze zakladatelů Green Glazz – Tonda Müller, který nám poodhalil zákulisí jejich podnikání i svého pohledu na život či vzdělávání.

Ahoj Tondo, díky že jsi kývnul na rozhovor. Úplně na začátku nám prosím řekni, co studuješ na ČZU a jak tě to baví?

Ahoj, studuju na ČZU Inovativní podnikání, což je alternativa ke klasickému vzdělávání. Místo klasických přednášek probíráme věci v týmech, zakládáme firmy, reálně podnikáme a pomáhají nám koučové. Hrozně mě to nadchlo a jsem s tím maximálně spokojený.

Vím, že v rámci studia pracujete na různých projektech, do kterých všech jsi zapojen?

Ano, máme několik projektů. Vedle Green Glazz jsme třeba školili místní katedru práva ohledně umělé inteligence nebo se snažím facilitovat dialogy na základních školách na různá témata jako jsou sociální sítě, wellbeing atp. Slouží to jako alternativa k normální výuce, sdílíme tak naše projektové pojetí studia a přenášíme poznatky na další školy.

Představíš nám projet Green Glazz podrobněji?

Naše vize je vyrábět bezstarostnou zeleň, o kterou se lidi nemusí starat. Lidi tráví spoustu času v kancelářích, kde není obvykle moc kytek. Myslíme si, že to může být i tím, že se lidi o kytky nechtějí starat. Vyrábíme proto téměř bezúdržbové terária s rostlinami, kterým říkáme mechárka. Jsou to vlastně vybrané rostliny uzavřené korkovým uzávěrem ve sklenici, přes který může proudit vzduch, ale již ne vlhkost.

Je to krásná a bezúdržbová dekorace, o kterou se není potřeba starat. Stačí jednou za půl roku mírně zamlžit vodou. Vedle mechárek jsme začali dělat i mechové obrazy. To již nejsou živé rostliny. Jsou to zalakované mechy, ale je to stále zeleň a oživuje to hezky prostor.

Co zní skvěle a zeleně. Jak jste se k nápadu na výrobu mechárek dostali?

Firmu jsme založili se spolužákem Štěvem (Štěpán Hložek), který viděl podobnou věc na Instagramu. Přišlo mu to hezké a začal vyrábět první prototypy a zkoušet je prodávat na rostlinných burzách, ale úplně se nesetkal s úspěchem.

Před Vánocemi 2023 jsem ho oslovil a řekl jsem mu, že si myslím, že by to mohl být skvělý vánoční dárek. Rozjeli jsme výrobu 2 týdny před Vánocemi. Nakoupili potřebný materiál a domluvili se, že to budeme prodávat v menze na ČZU. Za 3 dny prodejů jsme udali přes 100 mechárek, což jsme vůbec nečekali. To byl začátek naší cesty.

Jaké jsou tvé oblíbené rostliny, které v teráriích používáte?

Nejvíc používáme fitónie, originálně jsou z deštných pralesů a jsou hezky barevné. Má nejoblíbenější barva je červená, dělá to hezký kontrast mezi ní a zeleným mechem. Můžeme ale použít i jiné rostliny např. kapradiny.

Čím se lišíte od konkurence?

Když jsme začínali, tak jsme přemýšleli, jaký typ mechárek dělat. V Česku jsme pár konkurentů našli, byly to jednotky na celou ČR. Drtivá většina z nich vyráběla či vyrábí terária dost velká. My jsme chtěli něco menšího tak, aby to mohl být hezký dárek a dalo se to posílat i poštou. Na to jsme se zaměřili a v tom stále vidíme velký prostor.

Co je největší výhoda vašich produktů?

Snažíme se být víc a víc udržitelnější. Používáme např. recyklované sklenice od vína. Láhve vypadají skvěle a lidi nám to ani nevěří, že jsou recyklované. Jsou to ale uříznuté skleněné láhve původně na víno.

Pomohla vám s vaším podnikáním nějak univerzita?

Určitě ano, např. se zajištěním prostorů k výrobě. Ze začátku nám pomohla také ověřit, zda bude náš koncept fungovat díky umožnění prodejů v menze. Účastnili jsme se také spousty lokálních akcí v kampusu ČZU. Teď už bychom se dokázali osamostatnit, ale ze začátku mít univerzitu na palubě byla velká výhoda.

Jak se vám byznys zatím rozvíjí?

Do současnosti jsme prodali již 1000 mechárií a do konce roku 2024 jich chceme prodat další 1000 až 2000. Uvidíme, jak nám to půjde.

 

Kdo všechno se na projektu podílí a jakou v něm má roli?

Štěpán Hložek a já jsme zakládající tým. Společně jsme vše začali a strávili na tom bok po boku opravdu hodiny času. Připojil se k nám také Michal Šlégl. Toho jsme přibrali již na konkrétní roli, na provoz e-shopu a na marketing.

Dlouho jsme se Štěpánem fungovali bez rolí, ale postupně je ta potřeba rolí vyšší a vyšší. Já se zabývám spíše logistikou a produktem, Štěpán zase spíše prodejem a také marketingem. Na určité akce a částečně na výrobu si již najímáme další studenty. Takže pokud by se k nám chtěl někdo připojit, dveře jsou otevřeny, určitě nám napište.

Byli jste součástí půlročního běhu inovátorů ze 4 zemí pod názvem Green hexagon, proč jste se do této iniciativy přihlásili?

Lákalo nás to slovo Green (smích). Přišla nám nabídka z inkubátoru Point One a celkem nás to lákalo. Vypadalo to jako přímo stvořené pro nás, tak jsme se do programu zapojili.

Čeho jsi na GH nejvíce ceníte a co vám účast přinesla?

Hodně přínosný byl workshop, který byl osobně v Rize, zaměřený na marketing. To byl pro nás obrovský přínos. Měli jsme 2 bloky, celkem téměř 12 hodin, což nás dost obohatilo a otevřelo cestu k dalším marketingovým kanálům a novým cestám, jak o marketingu přemýšlet.

Z programu máme také další poznatky, např. že bychom se měli více zaměřit na B2B prodej a zkoušet firemní zákazníky, kde se dá lépe škálovat. Také jsme se díky němu zaměřili na cenotvorbu jak na akcích, tak na našem e-shopu, což se projevuje pozitivně na našich prodejích.

Čekali jste, že můžete v konkurenci dalších 16 nápadů ze 4 zemí uspět a obsadit celkové 2 místo?

Ze začátku určitě ne, ale když jsme prošli bootcampem a připravovali finální pitch, tak nám přišlo, že se tam dost hodíme a šanci máme. Povzbuzovali jsme se navzájem a nakonec z toho bylo 2. místo, což je skvělé.

Máte z umístění radost? Dokážete to i nějak marketingově využít?

Radost máme, jen nás trochu zklamalo, že se hlavní výhra 5000 EUR nerozdělila mezi všechny výherce, jak bylo původně avizováno. O marketingovém využití jsme zatím neuvažovali.

Doporučili byste GH i dalším týmům?

Určitě ano, již kvůli zmiňovanému marketingovému workshopu a cestě do Rigy. To byl pro nás obrovský přínos a určitě to smysl dává. Doporučujeme.

Jaké máte s projektem Green Glazz další plány?

S projektem se určitě letos chceme zaměřit na firmy a také na vánoční sezónu. Plánujeme připravit více produktů a testovat naše limity, jak moc to dokážeme vyškálovat. Určitě si chceme vyzkoušet, jak moc nás to bude vše ještě bavit, jelikož jak se mění škála, tak se pomalu mění i naše role ve firmě. Jsme oba se Štěpánem zvědaví, zda u projektu zůstaneme, či ho předáme po operativní stránce postupně dál.

Iniciativu organizoval za českou stranu podnikatelský inkubátor ČZU Point One? Znali jste PO i před GH?

Ano, znali. Byli jsme v Pointu i na prohlídce a víme i o dalších akcích, které se tam děly.

Neuvažujete, že se stanete členy inkubátoru?

Uvažujeme. S narůstající škálou nám to dává smysl. Učení na Inovativním podnikání je spíše učení dovedností u lidí. Ohledně inkubátoru si myslíme, že by nám pomohl více se škálování byznysu.

Jakou přidanou hodnotu v inkubátoru hledáte?

Přístup k mentorům, kteří mají zkušenosti s podnikáním. Děláme všechno dost po hlavě, ale myslíme si, že spousta mentorů si podobnými věcmi již prošla. Takže doufáme, že síť mentorů by nám dost pomohla. Hledáme tedy profesní zkušenosti, které nám přinesou byznysové zkratky.

Inkubátor buduje i vlastní komunitu, je to něco, co by vás zajímalo?

Skvělou komunitu máme i tady na Inovativním podnikání, ale určitě bude přínosná i komunita Point one, jelikož v té naší se již pomalu stáváme spíše kouči nováčků. Víme ale, že potřebujeme i komunitu pro nás, která by nás dále posouvala a my se od členů v ní mohli dále učit.

 

Čím se zabýváš ve volném čase, pokud nepracuješ na projektu, nebo nejsi ve škole? Máš nějaké koníčky, u kterých relaxuješ, nebo které aktivně vykonáváš?

Co miluju je otužování a saunování. V rámci oboru jezdíme do Finska, jelikož náš obor vznikl ve Finsku. Je skvělé tam jet a inspirovat se. A hlavně sauna k Finsku patří, takže se to i skvěle doplňuje.

Hodně se snažím taky cestovat. Je to pro nás na oboru takový reality check. Hodně lidí si idealizuje, jak věci v zahraničí fungují, ale často to tak není. Někdy se tam můžeme inspirovat, ale často odjíždíme s vděčností, jak to u nás funguje lépe.

Jaké máš plány do budoucna? Je něco, co máš na svém bucket listu a určitě chceš v životě udělat?

Poslední dobou jsem se fakt našel v podnikání, ať už s Green Glazz, nebo s jiným projektem. Baví mě vyvíjet produkty i poznávat zákazníky. Taky bych rád jel na Erasmus do Finska na stejný obor a rád bych si zkusil podnikání i v jiném prostředí. Zatím jsem nenašel moc důvodů, proč to nezkusit, tak věřím, že pojedu.

Moc díky Tondo za rozhovor, držím pěsti s byznysem a třeba někdy na viděnou v Point One.

Autor rozhovoru: Petr Kopeček

Denisa Tichá v rámci svého doktorandského studia na České zemědělské univerzitě na fakultě FAPPZ vytvořila ve spolupráci s Ing. Miroslavem Jochem, PhD. svůj produkt Živý uhlík, a protože nechtěla, aby její práce skončila v šuplíku nebo pouze ve vědecké sféře, hledala cesty, jak založit vlastní business. V tu chvíli se na scéně objevil Point One, ve kterém je Denisa členkou od roku 2022.

Živý uhlík pomáhá zvířatům předcházet poruchám trávení. Přimíchává se do krmiva, aby pomohl navrátit střevnímu prostředí rovnováhu – výsledkem je spokojené bříško Vašeho zvířecího parťáka. Živý uhlík vzniká při ekologickém získávání elektřiny. Jeho krmením zvířatům pomáháme prevenci zažívacích obtíží, navíc spolu se zdravými bobky vracíme uhlík zpátky do půdy, kam patří.

 

Denisa se od roku 2021 profesně věnuje poradenství ve výživě koní a sestavování krmných dávek na svém webu Nakrmsikone.cz. Ve stejném roce započala i svou vědeckou dráhu v rámci doktorátu, kde se věnuje především výzkumu a ověřování účinků krmiv a doplňků, které mají potenciál předcházet onemocněním trávicího traktu u koní.

Deniso, řekni mi prosím, jak vznikl nápad na Živý uhlík.

Na výzkumu uhlí jsem strávila rok a půl. Cílem mé studie bylo zlepšovat výživu koní v České republice. Smutnou realitou výzkumu je, že pokud se nespojíš s nějakou firmou, výsledek uvidí jen pár výzkumníků a to, co jste zkoumali s tím v podstatě skončí.

Proto jsi se přihlásila do Point One, abys ukázala Živý uhlík světu?

Chtěla jsem to dostat mezi chovatele, protože jsem věděla, že to funguje a dává mi to smysl. 

Nebylo to tak, že bych se jednoho rána probudila a řekla si: „Tak teď začnu podnikat a budu velká businesswoman“, ale hledala jsem různé cesty a Point One byla jedna z nich.

Zmínila jsi, že uhlík vznikl ve spolupráci s Ing. Miroslavem Jochem, Ph.D., to je celý tvůj tým?

S panem doktorem Jochem jsme uhlík založili spolu. Bez něj by receptury nevznikly. Podílel se na výzkumu z hlediska know-how v oblasti výživy. V týmu je s námi ještě můj přítel, který nejen, že pomáhá s operativou, ale je velmi důležitou součástí týmu, protože je profesionální barista a dělá skvělé kafe. Zároveň mi vždy umí připomenout, abych si odpočinula a načerpala energii.

V roce 2022 jsi vyhrála 1. místo v evropské soutěži EWA (Empowering Women in Agrifood). Co tě přimělo se do soutěže přihlásit?

To byla úplná náhoda. Občas mi přijde, že moje podnikání je samá náhoda. O soutěži jsem se dozvěděla na univerzitě, a protože se vždy koukám na všechno, tak i na tohle. Rozhodla jsem se, že se přihlásím. Přiznám se, že v polovině přihlášky jsem si myslela, že to vzdám. Vyplnit to trvalo opravdu dlouho, a k tomu mi přišlo, že moje téma je velmi úzké na evropskou soutěž a nějaká výživa koní nebude nikoho zajímat. Jsem ráda, že jsem to nevzdala. Osobně si myslím, že v zemědělství je hodně žen, které by se mohly zúčastnit dalšího ročníku, ale hodně se jich právě nechá odradit samotným procesem přihlášení.

EWA je inovativní program zaměřený na podporu a rozvoj podnikání žen v oblasti zemědělství a potravinářství. Program je součástí iniciativy Evropského inovačního partnerství zaměřené na zemědělskou produktivitu a udržitelnost. Cílem EWA je podpořit ženy, které chtějí rozvíjet své podnikání v agro-potravinářském sektoru, poskytnout jim mentoring, odborné vzdělávání a přístup k síti odborníků a investorů v celé Evropě.

Takže počet žen v zemědělství už není tak zanedbatelný?

Musím přiznat, že ze začátku jsem vnímala, že je to hlavně chlapské prostředí. Ještě občas narazím na nějakého šéfíka, který mi to nedá jen tak zadarmo. Ale moje hlavní cílovka jsou z 98% ženy, které chovají koně. Hodně záleží také na studijním oboru. Někde více převažují ženy a naopak. Líbí se mi, že začínám více potkávat ženy i v oborech, kde dříve dominovali muži, např. zootechnika. Ženy do oboru vnášejí jiný pohled. 

Jak řešíš situace, kdy se potkáš s někým takto zatvrzelým, jak říkáš „šéfíkem“?

Je důležité si uvědomit, že tam nejsem od toho, abych se bavila s trenérem nebo s jezdcem. Jedu nakrmit koně. Nejdůležitější je pro mě, aby kůň byl zdravý a v pohodě. Naučila jsem se, že nelze vzdělávat člověka, který to nechce. 

V Point One jsi už rok a půl, jak vnímáš naší spolupráci?

Hodně mi to pomohlo ze začátku v tom, že tady byli lidé, kteří řešili úplně ty stejné věci jako já. V té době jsem ve svém okolí neměla nikoho, kdo by podnikal, a nejvíce mi pomohlo sdílení zkušeností. Kolikrát jsem si myslela, že moje problémy jsou obrovské a nikdo jiný je neřeší, ale uklidnilo mě že jsme všichni na stejné vlně.

Díky Point One jsi se spojila s projektem Dogsie, který také prošel inkubací. Společně jste vyvynuli produkt pro pejsky. Je to z důvodu úzké cílové skupiny koní (cca 100 000 koní)?

Já jsem v podstatě hrozně špatná businesswoman, protože to nebylo kvůli úzké cílovce, ale nápad vznikl doma u rodičů, kteří mají psa a kočku. Ti občas mají problém s trávením, takže jsem chtěla udělat něco, co pomůže i jim. Spolu s Dogsie jsme vyvinuli Černý uhlík pro pejsky a teď ještě pracuji na receptu pro kočky.

Deniso, moc děkujeme za skvělý rozhovor a přejeme hodně štěstí v dalších krocích Tvého podnikání!

Autor rozhovoru: Markéta Krejčí Snížková

V dalším článku z projektu Poznej projekt jsme vyzpovídali Janu Šrámkovou z projektu reKáva. Jana se nově připojí do našeho týmu mentorů, a vy budete mít možnost od ní získat vědomosti, které nasbírala v průběhu několika let. Proč Janu baví právě odpadové hospodářství a cirkulární ekonomika a jak se tvoří efektivní networkingová síť, se dozvíte v rozhovoru.

ReKáva je projekt, který se stará o lokální recyklaci kávové sedliny a hledá pro ni další využití. Jeho misí je zachránit tuny kávové sedliny, které zbytečně končí ve směsném odpadu a následně ve spalovnách.  Vrací tak kávovou sedlinu zpět odkud pochází, do půdy.

 

„Odpad nemusí být konečná stanice, může být odrazovým můstkem pro další použití.“

 

 

Jana je zakladatelkou projektu reKáva a její myšlenka, že by v České republice mohla fungovat firma zaměřená na svoz a znovuvyužití kávové sedliny, vznikla už v roce 2019. S postupem času se s projektem reKáva účastnila několika akcí a soutěží a svůj nápad posouvala pořád dál. V břenu 2022 vstoupila do podnikatelského inkubátoru Point One, kde je od roku 2024 také mentorkou.

Jak se reKáva zrodila?

Vše začalo velmi přirozeně. Když jsme v jedné neziskové organizaci řešili problém s odpady, aktivně jsem se nabídla, že se ujmu řešení otázek udržitelnosti. A když jedna z kolegyň zmínila problém s kávovou sedlinou, rozhodla jsem se, že se toho také ujmu. Zjistila jsem, že v ČR neexistuje žádná organizace ani projekt, který by se tím zabýval. Začala jsem tedy studovat možnosti v zahraničí a po čtyřech měsících jsem se přihlásila do soutěže, která celý projekt nakopla. Od první myšlenky už uběhly čtyři roky a od prvního prodeje je to přes rok.

Proč tě tak zajímá práce s odpady a co vidíš za smysl v cirkulární ekonomice a udržitelnosti?

Pokud už nějaký odpad vyprodukuješ, je podle mě nejlepší nevytvářet další zátěž. Raději bychom měli hledat způsoby, jak takový materiál znovu využít nebo ho přeměnit na nový zdroj. Odpad nemusí být konečná stanice, může být odrazovým můstkem pro další použití.

Co je podle tebe nejtěžší v celé problematice odpadového hospodářství?

Hned několik několik věcí. Jako první bod bych určitě zdůraznila legislativu. Na těchto problémech se intenzivně pracuje na kulatých stolech, kde diskutujeme odpadové hospodářství. Zvlášť to souvisí s ekonomikou. Snažíme se tyto otázky řešit, co nejvýše v hierarchii, abychom dosáhli změn.

Druhým významným bodem jsou lidé a jejich myšlení. Aby došlo k proměně ve firmách, musí změna přijít z vrcholu. Od lidí, kteří firmu vedou. To je důležité pro úspěšné prosazení jakýchkoliv změn. Potřebujeme tedy více vzdělávat lidi a ukazovat jim cestu. Já žiji v jakési bublině udržitelnosti, ale mnoho lidí stále neví, jak správně přistupovat k otázkám udržitelnosti, a co s ní dělat v praxi.

Jak se dostaneš k rozhodujícím lidem na vrcholu, když chceš prezentovat svůj projekt nebo nápad?

Klíčem je zviditelnění se přes soutěže a inkubační programy. To je cesta, jak se dostat do povědomí. Mám to rozdělené do tří oblastí. První je veřejná sféra, kde v rámci institucí jsou kulaté stoly, kde představujeme naše nápady a snažíme se vytvářet základ pro cirkulární ekonomiku. Druhým směrem je akademická sféra, kde je důležitá spolupráce s vědci a výzkumnými ústavy. A třetí je komerční sektor, kde funguji v rámci sítí jako je Forbes Grow Club. Mám tam i mentora, což je pro mě nesmírně cenné.

 

„Startupům a novým firmám doporučuji být součástí různých profesních společenství, protože v jednotě je síla a sami o sobě moc nezmění. Také je důležité být aktivní a zapojený ve svém oboru a budovat si vlastní image, což nakonec pomůže i firmě získat uznání ve svém oboru.“

 

 

Setkávala ses v minulosti s tím, že tě lidé v institucích na vysokých pozicích nebrali vážně?

Na začátku, když jsem se začala objevovat na konferencích a budovala svou síť kontaktů, jsem narazila na určité pochybnosti. Lidé, včetně ředitelů a dokonce i mých přátel, Rekávu občas podceňovali a někteří si mysleli, že moje ambice nejsou realistické. Když jsme byli v soutěžích a ještě nebyli na trhu, skeptici byli často překvapeni, jak se naše práce rozvíjela. Dnes už je to jiné. Spolupráce přichází samy a my už nemáme potřebu aktivně vyhledávat nové příležitosti, protože se nám otevírají dveře díky naší reputaci a dosaženým výsledkům.

Cítíš se jako žena CEO ve světě podnikání někdy osaměle?

Ne, vůbec ne. Účastním se různých networkingových akcí a fór jako je Forbes Women’s Summit nebo chodím do Point One, kde jsem nejen kvůli získání nových znalostí a mentorů, ale i pro pocit sounáležitosti s ostatními.

 

„Být součástí Point One je pro mě jako návštěva terapeuta, je to zdroj síly, který mi pomáhá cítit se méně izolovaně a udržet si dobré psychické rozpoložení.“

 

Co je největší výzvou v podnikání?

Práce s lidmi. Každý má své osobní problémy a výzvy a minulý rok byl zvláště těžký, protože se najednou hromadily osobní krize našich členů týmu. Jako empatická osoba mi bylo těžké se s tím vyrovnat, ale zároveň jsem musela najít řešení, jak udržet firmu v chodu. To je v podnikání někdy opravdu náročné.

 

 

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stala mentorkou v Point One?

Když jsem se hlásila do soutěží, najala jsem si mentorku, Báru Komberec Novosadovou, která je dnes ředitelkou sociálního Sociálního nadačního fondu HMP. Ona mě naučila různé metodiky a jak psát soutěže, což bylo pro mě nové, protože moje zkušenosti byly spíše s psaním dotací. Chtěla jsem se naučit, jak tyto věci dělat od někoho s praxí. To mě nakonec dovedlo k tomu, že jsem chtěla stejně jako ona pomáhat ostatním. Cítím, že to, co jsem se naučila, není nic tajného a ráda ukazuji ostatním, jak to celé funguje.

„Chci ulehčit ostatním cestu, kterou jsem si sama prošlapala.“

Máš nějakou radu pro začínající podnikatele?

Určitě, že nevědomost může být někdy výhodou. Ale skutečnou radou by bylo: dělejte důkladný průzkum. Předtím, než začnete cokoliv vytvářet, zjistěte, jestli už něco podobného neexistuje, zda je to škálovatelné alespoň do Evropy a inovativní. Nesnažte se jen o klasické podnikání typu ‚kup levně, prodej draze‘. A nebojte se sdílet své nápady a spolupracovat s ostatními. To je v dnešní době základ.

Jano, moc děkujeme za skvělý rozhovor. Držíme palce, ať se Ti i nadále daří a reKáva roste!

Autor rozhovoru: Markéta Krejčí Snížková

Další článek z naší rubriky Poznej projekt přináší příběh Tomáše Hellera a jeho projektu Tea Tom. Když v Point One něco klepe a mlátí, má to obvykle na svědomí právě Tom, který zrovna něco tvoří v naší dílně. V článku se mimo jiné dozvíte, co má čaj společného s výrobou nábytku, jak se student tropického zemědělství stane truhlářem a proč za to může Petr Kopeček. 

Tea Tom tvoří ručně vyřezávané tácy pro Vaše chvíle relaxace s čajem, kávou nebo třeba takovou snídani do postele. Kromě dřevěných interiérových doplňků vyrábí minimalistický nábytek inspirovaný japonskou estetikou a světem čaje. Inspirací pro jeho práci je krása a klid přírody. Jeho cílem a vizí je přinést krásu přírody blíže k lidem, třeba rovnou na jejich stůl.

 

„Japonská kultura mě inspiruje ve všech možných směrech.“

 

 

Tomáš vystudoval obor trvale udržitelný rozvoj tropů a subtropů na fakultě tropického zemědělství na České zemědělské univerzitě. Jeho diplomová práce, která se týkala tématu čaje, ho přivedla do českých čajových kruhů. Po studiu se začal věnovat práci se dřevem a vznikly první čajové tácy. Díky tomu se propojila láska k čaji a touha pracovat rukama. Do Point One se přihlásil díky Petru Kopečkovi, se kterým tady začínali.

Jak vznikl název Tea Tom?

Vznikl na kole. Jel jsem sám přes Alpy do Itálie. Spal jsem na divoko, ve stanu a na vinicích pod širým nebem. Na cestě jsem pil čaj a říkal jsem si, že bych tu cestu nějak rád sdílel s ostatními lidmi. Bylo to v době, kdy jsem začínal s Instagramem, kde jsem se nazval Tea Tom. Ujalo se to, a když jsem pak začal pracovat se dřevem, používal jsem brand Tea Tom dál.

Co tě tolik fascinuje na japonských čajích a celkově na japonské kultuře? Existují různé čaje, tak proč zrovna ty japonské a japonská kultura?

Je to především japonská estetika čajového nádobí, nábytku a interiéru, ale mám rád víceméně všechno japonské. Kvůli tomu i pracuji s japonským nářadím. Japonci si zakládají na kvalitě, nevezmou rozbitou věc a nehodí ji do koše. Z rozbitého předmětu udělají ještě zajímavější věc. Existuje technika Kintsugi, což je opravování rozbitého porcelánu a keramiky zlatem. Směs všech těch japonských konceptů a směrů je pro mě, jako pro Evropana, zajímavá a lákavá. Prostě si to vyzkoušet, dozvědět se o tom, nějak to vlastníma očima a mozkem zpracovat a nechat se tím inspirovat.

 

„Japonci si zakládají na rodině a na úctě ke starší generaci. Je to všechno propojené – tradice, tradiční řemeslo, tradiční hodnoty, rodina, tradiční materiály.“

 

Takže ty se do své práce s nábytkem snažíš přenést tradiční hodnoty. Ať už čas strávený s rodinou a zároveň eleganci a jednoduchost, kterou přenáší japonská kultura. 

Jo, já myslím, že jsi to řekla hezky. Vlastně ani nevím, co bych k tomu jiného dodal. Japonci si hodně zakládají na tradiční řemeslnosti, používají tradiční japonské spoje v tesařství i řezbářství. Mají úctu k tradičním materiálům a technikám, přestože mohou trvat mnohonásobně déle než moderní přístupy. Myslím, že se tradiční kultura v Japonsku trošku vytrácí, ale přežívá i díky lidem ze zahraničí, kteří o ní jeví zájem.

Japonsko je známo svými mistry. Je tvým cílem stát se mistrem svého oboru?

Já nacházím svůj styl. Velkou inspirací je mi Japonsko, jejich přístup k řemeslu, estetika a jejich styl práce. Ale jestli se jednou stanu mistrem, těžko říct. Uvidíme.

 

„Svět a pití čaje, ta estetika okolo a ten moment je zklidnění.“

 

 

Nově v Tea Tom rozšiřuješ sortiment o čajové stolky. Říkal jsi mi, že za výrobou čajových stolků stojí myšlenka „trávit čas s rodinou.“ Můžeš mi o tom říct více?

To je moje hlavní myšlenka, kterou bych rád realizoval. Pití čaje je relaxační rituál pro dospělé, který praktikuješ na nízkém stolku nebo na gauči, kde se kolem tebe pohybují děti. Teď už jsem taky tatínek, tak jsem to začal pozorovat u nás doma. Máme doma nízký čajový stolek a když pijeme čaj, dceruška je ve stejné výšce jako my. Hraje si na stejném stole, kde my pijeme čaj. Je to něco, co se běžně děje v Japonsku, protože oni ty nízké stolky používají. Rodina se schází u toho stolku na pití čaje, jídlo nebo deskové hry.

Jsi velmi klidná osobnost. Je něco, co tě dokáže naštvat?

Jsem rád, že to takhle působí. Snažím se udržovat vnitřní a životní klid, ale asi jako každý s tím částečně bojuju a ne vždy jsem klidný. Mám inspiraci z Japonska, kde lidé celkově působí klidně, a že jsou vyzenovaní 24 hodin denně, což někteří asi jsou, ale také zažívají spoustu stresu během dne. Zvlášť, když žijí ve velkých metropolích, kde jich je nasáčkovaných tisíce na kilometr čtvereční. Aby si udržovali dobré vztahy a špatnou náladou neinfikovali ostatní, drží si profesionální tvář a vnitřní klid alespoň navenek. Díky tomu nenarušují atmosféru v komunitě.

Když se zrovna nepodaří být v Zenu, tak si to pak jdeš vybít na stůl.

Tak tak. Pak musím jít běhat nebo bouchat palicí do dřeva.

Tome, moc děkujeme za tvůj čas a rozhovor. Držíme Ti palce, aby se Ti dál dařilo v dílně i mimo ni.

Autor rozhovoru: Markéta Krejčí Snížková

Jana Nápravníková z REFUGIA Laboratory se s námi podělila o své zkušenosti s podnikáním, členstvím v Point One a jak skloubit svou práci na ČZU s podnikatelskou sférou.

Jana se věnuje pedagogické a vědecké činnosti v oblasti parazitologie a chovu koní na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů. O možnosti připojit se k Point One dlouho přemýšlela, a nakonec se rozhodla v poslední den náboru podat přihlášku.

„Šla jsem do toho, protože jsem chtěla propojit vědu s praxí.“

 

REFUGIA Laboratory je diagnostická laboratoř, která pomáhá veterinárním lékařům a chovatelům koní s racionálním přístupem k regulaci parazitů. Nabízí spolehlivé diagnostické metody a odborné poradenství. Jejich služby lze využít nejen při pravidelné kontrole zdravotního stavu zvířat a volbě vhodných preparátů, ale i v boji se stále se rozšiřující rezistencí parazitů vůči léčivům.

Jak jsi se dostala ke koním?

Nejsem z „koňařské“ rodiny, ale ke koním mě to odmala táhlo. Začala jsem jako dítě v jezdeckém klubu, v 18 letech si koně pronajala a pár let na to ke mně osud zavál klisnu, kterou mám doteď. Je jí už 27 let a společně s její dcerou si užívají důchod na pastvinách u našeho domu. Moji rodiče chtěli, abych šla na medicínu, ale já jsem jim, jak se říká, do toho hodila vidle a šla studovat ČZU, kde jsem letos obhájila doktorský titul.

Takže jsi doktorka.

Jsem. A protože se zabývám parazitologií koní, někteří chovatelé s humorem říkají, že jsem taková doktorka přes bobky. 

Jak jsi se z věčného studenta dostala k podnikání?

Když jsem byla na střední škole, tak jsem rok studovala v USA a žila u úžasné hostitelské rodiny. Moje první podnikatelská zkušenost proto byly překlady knih z angličtiny, hlavně s koňskou tématikou.

„Myšlenka založit laboratoř vznikla v rámci vědeckých projektů na univerzitě.“

Pověz mi něco víc o REFUGIA Laboratory.

REFUGIA Laboratory byla založena s úmyslem posílit propojení vědy s praxí. Naším hlavním záměrem je popularizovat vědu, vzdělávat odbornou veřejnost, poskytovat kvalitní diagnostiku a poradenství v oblasti parazitologie koní. Název vychází z latinského termínu „refugium“ – útočiště, který je v našem oboru silně spjatý s problematikou rezistence parazitů na léčiva, a to je v současné době obrovský problém.

Jak laboratoř funguje?

Pokud jde o laboratorní diagnostiku, tak vzorky jsou nám předány osobně nebo dorazí poštou. V žádance o vyšetření máme vyplněné informace, například jestli má kůň nějaké zdravotní potíže, jak je starý nebo kdy proběhla poslední léčba parazitů. Podle nich volíme vhodný typ vyšetření vzorku a tyto informace uvedeme také do protokolu s výsledky, aby ošetřující veterinární lékař měl dostatek informací pro správnou interpretaci výsledků a mohl zvolit ten nejvhodnější postup. Výsledky často s veterinárními lékaři konzultujeme.

Mně přijde vtipné, že někdo vezme trus, zabalí ho do krabičky a pošle poštou. Do čeho se to balí?

Nejlepší zkušenost máme se zip sáčky. Stačí je jednoduše otočit naruby a mohou sloužit jako rukavice pro odběr vzorku. Po odebrání vzorku uzavřeme zip, sáček popíšeme a je to. Takové balení je skladné, nepropustné a nerozbije se. Někdy obdržíme balík, který váží několik kilogramů, a zjistíme, že obsahuje vzorek pouze od jednoho koně, přestože jeho hmotnost odpovídá vzorkům stáda třiceti koní. Proto se snažíme chovatelům poradit, abychom získali kvalitně odebraný vzorek a oni to měli co nejjednodušší. Využíváme přepravu, která nám garantuje doručení do laboratoře druhý den ráno, i když je zásilka podaná v té nejzapadlejší vesnici na opačném konci republiky.

„Snažíme se, aby vyšetření měla smysl a majitel zbytečně neplýtval finančními prostředky.“

Takže vy koně nikdy osobně nevidíte?

Většinou nemáme možnost koně vidět, s výjimkou případů, kdy provádíme odběry osobně přímo ve stáji. Pro nás to ale není jen vzorek a výsledek vyšetření v protokolu. Se stájemi máme často navázanou dlouhodobou spolupráci, což nám dovoluje sledovat stav koní v širším časovém horizontu. Kromě toho disponujeme detailními informacemi od chovatelů a veterinárních lékařů, které nám umožňují nabídnout poradenství na míru.

Zmínila jsi rezistenci parazitů. O co se jedná?

Anthelmintická rezistence je schopnost parazitů odolávat účinkům léčiv, což představuje celosvětový problém v chovu hospodářských zvířat, včetně koní. V praxi to znamená, že léčba může mít omezený nebo dokonce žádný účinek. To má dopad nejen na zdraví koní, ale i peněženku chovatele. Proto výskyt rezistence ve stájích pravidelně monitorujeme. Rezistence se postupně rozvíjí a my můžeme ovlivnit rychlost jejího nástupu tím, jak racionálně k léčbě parazitů u koní přistupujeme. V České republice se rezistence vyskytuje a některé populace parazitů jsou rezistentní i na více léčiv současně. V blízké budoucnosti se může stát, že v důsledku rezistence budeme mít problém parazitární infekce efektivně řešit.

Jaké máš teď plány s Refugia Laboratory? Kam se chceš dostat například do příštích pěti let?

Ráda bych se zaměřila na vzdělávání chovatelů, abychom jim mohli přiblížit principy racionálního přístupu k problematice parazitů koní. V chovatelské komunitě koluje mnoho pověr a zažitých praktik, které lze v současném vědeckém kontextu zlepšit. Snažíme se tuto situaci změnit a přenést aktuální informace do praxe. Naším cílem je nabízet kvalitní služby v diagnostice a současně pomáhat vzděláváním a konzultacemi.

„Podnikání může být jako na houpačce, ale člověk si v Point One uvědomí, že v tom není sám.
Když je s ní zrovna dole, komunita ho nakopne, aby ji dostal zase nahoru.“

V čem ti pomáhá Point One?

Point One mi poskytuje podporu, kterou bych jinak neměla. V týmu jsou odborníci v oboru a současně je zde celá komunita lidí, kteří čelí podobným výzvám a jsou schopni nabídnout pomoc a sdílet své zkušenosti. To považuji za velké pozitivum. Pravidelné workshopy mi pak umožňují rozšířit si znalosti a nahlédnout na problematiku novým pohledem. Za to všechno jim patří velké poděkování.

Jak tě Point One posunul?

Směřuje mě a nutí se posouvat. Měla jsem v úmyslu náš projekt postavit na solidních základech a Point One mi v tom významně pomáhá. Díky této zkušenosti jsem si rozhodně rozšířila své obzory.

Díky za rozhovor, Jani. Držíme palce, ať jde všechno podle představ.

Autor rozhovoru: Markéta Krejčí Snížková